Deštník jen na hlavu

Deštník neboli paraple je zařízení, které ochraňuje osoby a předměty pod ním ukryté před dopadajícím deštěm, koupami, trakaři, božím dopuštěním, dále pak slunečním zářením, případně i před padajícím sněhem či břečkou.

Jedná se o sklopitelnou horizontální lehce parabolickou plochu pokrytou nepromokavým materiálem  (většinou se jedná o impregnovaný polyester či plastovou fólii, deštníky vyráběné ze dřeva se kvůli nepříjemné hmotnosti neosvědčily). Nepromokavá látka je umístěna na kovové konstrukci s klouby a podpěrami, aby bylo možné deštník stahovat a roztahovat. Konstrukce je ve většině případů upevněna na kovové tyči, ve spodní části vybavené rukojetí pro komfortnější uchopení – rukojeť může být vyrobena ze dřeva (často bývá zahnutá), plastu či kovu.

Historicky se deštíky vyvinul ze slunečníku, což je asi i prapůvodní význam dnešních deštníků, vynález slunečníků pochází pravděpodobně z Thajska. Papírový deštník – tedy slunečník – se používal zejména jako ochrana proti slunci. Slunečníček byl výsadou zejména dam, v tradičním thajském pojetí ho používaly zejména Gejši. Severothajská provincie San Kamphaeng je vyhlášená svými ručně vyráběnými deštníky a slunečníky dodnes, v městě Bo Sang se každoročně koná tradiční festival deštníků.

V 18. století se deštníky rozšířily do dalších zemí, používaly jako slunečníky, které chránily mléčnou pleť šlechtičen před opálením. Zároveň se také používaly jako vějíře v koketních hrách.
V 19. století sloužil deštník hlavně jako ochrana před slunečními paprsky a také se začínal stále více používat jako ochrana před deštěm. Nicméně používat deštník se považovalo za příliš měšťácké a nevhodné. V této době se totiž cestovalo zejména v kočárech taženými koňmi a lidé vycházeli na procházku pouze za pěkného počasí. Samuel Fox vytvořil v roce 1852 deštníkovou konstrukci, která se používá dodnes. Traduje se, že hlavní zásluhu na tom, že se deštníky před padající vodou začali chránit i muži, má britský cestovatel a spisovatel Jonas Hanway. Díky tomu, že jednou pro vždy odmítl během svých dobrodružných výprav moknout, mohou se dnes z bohatství sortimentu deštníků tedy těšit i oni. Jejich zvýšený zájem o tento praktický doplněk ovšem nejspíš způsobil výraznou eliminaci jeho ornamentální výzdoby.
20. století se proslavilo zejména sportem, zdravím a světlá či bledá pleť vyšla z módy. Lidé už nepoužívali deštníky jako stínidlo, ale jako nezbytnou pomůcku do deště. Ve 20. století došlo k rozvoji výroby deštníků, diverzifikaci modelů a masovému rozšíření této praktické pomůcky. V roce 1926 v Berlíně vynalezl Hans Haupt model skládacího deštníku.

V 21. století dochází k dalšímu průlomu ve vývoji deštníků, slavný thajský designér a vynálezce Tom Kah Kai, pro svou dceru Kang Khew Wan Neur, která od narození trpí nevyléčitelnou vadou – chybí jí obě horní končetiny, vynalézá deštník k připevnění na hlavu, tudíž osoba je chráněna před deštěm, aniž by musela držet deštník v rukou. Než si však stačil vynález patentovat, nestydatě jej od něj okopírovali Číňani, a tuto původním záměrem pomůcku pro zdravotně postižené rozšířili po celém světě, i do našeho e-shopu. (pozn. aut. poslední odstavec prosím berte s rezervou, jeho historická hodnota je nulová :-)